Abysme nemuseli jít zase tu dlouhou štreku, dali jsme budíka na 5:25 a před šestou proklouzli bránou na pláž. Šli jsme na druhou stranu za kosu. Celé dopoledne tam nikdo nebyl, jen dva ochranáři nám přišli říct, ať si hlídáme věci a pak doslova zmizeli v pralese. Šel jsem se podívat, jestli tam není nějaká cestička, ale stopy v písku končily u křoví a dál byla už jen džungle. Na pláži jsme byli jen do 13h, abysme včas vrátili bodyboard. Když jsme nebyli ve vodě, tak jsme zalezli někam do stínu. Přestože jsme se patlali 30-kou (obličej a ramena dokonce 50-kou), tak jsme se docela chytli. Šárka má rudý zadek, já krk a od bodyboardu odřené břicho. Domů jsme dorazili jak zpaření. Zašli jsme naproti na casado (tentokrát s vepřovým) a zůstali v hospodě uvěznění. Nejdřív se zvedl vítr, který trhal z plechové střechy ozdobné palmové listy, pak začal pravý tropický slejvák. Ten nejsilnější trval asi půl hodiny. Když trochu polevil, přeběhli jsme domů. Oknem nám napršelo do cabaňi, ale odnesly to jen Šárčiny Keeny. Zítra z Uvity odjíždíme směr Bahia Drake, kterou nám doporučila Jana ze San Gerarda. Měl by to být ještě neprofláklý kus Kostariky. Možná i proto, že doprava je tam trochu složitější. V naší restauraci byly napsaný autobusy z Palmar Norte do Sierpe a pak loď ze Sierpe do Bahia Drake. Na bus z Uvity do Palmar Norte jsme se ale nezeptali a večer nám už nikdo nebyl schopný říct, kdy jede. Nejčastější tipy byly v 5 nebo 5:30. V průvodci píší dokonce 4:45. Zabalili jsme se, dali jsme budíka na 4:35 a v půl sedmý šli spát. Venku stále pršelo, tak stejně nebylo co dělat a z toho dopoledního slunce jsme hodně unavený.
PS: v Cabaňas Punta Uvita jsme byli celou dobu sami. Jen dnes odpoledne se přišly podívat dvě turistky. Nakoukli do cabaňi vedle a bez smlouvání odešly zpět do deště.
Žádné komentáře:
Okomentovat