středa 17.4.2013 - Pláž

Ráno se u nás na stromě začali hádat dva ptáci. Pak zničeho nic ticho a ta samá hádka se začala ozývat z dálky, pak zase odjinud. To nás vzbudilo už před šestou, a tak jsem vyrazil rychle na ranní koupání, dokud nebude u vstupu hlídka. Jen hlídací pes štěkal. Když jsem se vracel zpět, už byl u brány jeden hlídač vylezlý. Stačilo pozdravit, vstupné po mně nechtěl. Zbytek dopoledne jsem strávil v hamaku a psaním deníku. Šárka si četla v bungalovu u větráku. Na oběd jsme skočili opět do restaurace naproti a dali si dohromady casado neboli "co dům dal": rýže, fazole, zelenina, těstoviny trochu vařeného kuřecího, k tomu každý čerstvý ovocný džus. Jíme tady vlastně hrozně zdravě. Včera ryba, jen možná nemusela být smažená ;-) Zeptal jsem se v surfovací škole hned vedle restaurace na bodyboard. Hurá, půjčují za 10USD/24h! Hodil se nám už jako slunečník při dlouhé cestě na pláž. Vlny byly akorát, takže jsme s ním dováděli až do večera. Hrozně rychle se tu stmívá, takže domů jsme dorazili skoro za tmy.
Paní domácí dnes vařila pro svého tátu (98 let!) národní jídlo Tamal. Už když jsme šli na pláž, tak jsme se ptali, co to vaří a večer nám přinesla ochutnat. Je to kukuřičná kaše se zeleninou, olivami, capari a vepřovým masem zabalená do banánového listu. Moc jsme si pochutnali, moc jsme chválili, ale přidat jsme nedostali. Večer jsme si došli do krámku nakoupit jídlo na zítřek. Bylo tam takový vedro, že jsme si nejdřív museli koupit jen zmrzlinu a venku jí sníst, abysme se trochu schladili.

PS: v hospodě mají WiFi, dokonce nám dosáhne až k bungalovu. Heslo je "platanos" (banány ;-), připojení k internetu jim ale nefunguje. Donutil jsem je zkusit ho restartovat, dneska jsem se dokonce z mobilu potají naboural do jejich nezaheslovaného routeru a nic. Deník píšu do zásoby...
  
PS: už včera jsme si raději dali nad postel svojí moskytiéru. Večer tu občas nějaký komár proletí, štípou tu taky takový miniaturní mušky co si jich všimnete, až když vás kousnou.

PS: oběd: casado + dva džusy za 240kč

PS: ... a prelička na závěr: Když se mě v surfshopu ptali, v kterém hostelu bydlíme, tak jsem omylem místo Punta Uvita, řekl Puta Uvita. Kdyby mě slyšela paní domácí! Uvědomil jsem si to až venku. A aby toho nebylo málo, tak když jsem si to pak znamenal do sešítku, abych vám to nezapomněl napsat, šlápl jsem do psího hovna.