Dnes jsme se opět vzbudili ve 4 hodiny, ale už jsme neusnuli. Dali jsme tedy snídani a v 7 už vyráželi na výlet. Všechny "atrakce" v okolí jsou v pondělí zavřené, tak jsme si řekli, že se podíváme na začátek treku na Chirripó - nejvyšší horu Kostariky. Autobus do San Gerardo, odkud se vychází, ale jel až v půl desátý. Na půl cesty (do vesničky Rivas, kde končí asfalt) ale jezdí každou chvilku, tak jsme dojeli alespoň tam, i když jsme nevěděli, co tam vlastně budeme dělat. Vyrazili jsme do prudkého kopce po prašné cestě směr San Gerardo pěšky. Nakonec se nám tam podařilo na dvakrát dostopovat. Potkali jsme Češku Janu, která tu nějaký čas měla restauraci a ubytování Casa Mariposa. S manželem si tu dokonce postavili krásný dům v džungli, kde už několik let s přestávkami bydlí. Mají 3 děti, každé se narodilo v jiné zemi (takřka na jiném kontinentu). Stále prý po světě hledají, ve které zemi budou nakonec bydlet, a že už to v pár zkusili. Poradila nám, kam se v Kostarice zajet podívat a hlavně, kam se podívat tady. Divila se, že jsme tu jen na jeden den a že bydlíme dole ve městě a ne tady v tom krásném údolí. A že je tu opravdu krásně: řeka Chirripó, ve které jsme se i vykoupali, okolo v mlze zahalené vysoké kopce, mezi nimi krouží nad neprostupnou džunglí supi. Oběd jsme dali v restauraci Urán a utíkali zpátky do San Gerardo. Nahoru jsme šli s deštníkem, protože svítilo slunce, na cestu dolů jsme ho vytáhli, protože začalo pršet. Ten největší slejvák naštěstí přišel, až když jsme sedli do autobusu zpět do San Isidro. Na to, že jsme ráno u snídaně nevěděli, co dnes budeme dělat, to byl moc pěkný výlet. Zítra už frčíme k moři!
PS: v pekárnách prodávají pečivo plněné kuřecím masem nebo třeba sendviče s plátky poctivého hovězího. Obojí výborné. Vůbec je jídlo v Kostarice příjemným překvapením. V restauracích dostaneté velké porce a ceny jsou podobné těm v Čechách.
To jídlo zní zajímavě! úplně slintám na telefón. Co voda už jste našli nějakou přívětivější variantu?
OdpovědětVymazat